Pevnůstka E-22/55/A-160 šikmý

Základní údaje

Výzbroj Vzpomínky velitele Rekonstrukce objektu Fotografie
Druh a typ objektu A-160 šikmý Odolnost normální
(do ráže 10 cm)
Stavební úsek E-22 Stříbro Osádka 4 - 7 vojáků
(pohot./plná)
Datum betonáže 21. října
1937
Pevnost betonu 498 kg/cm2

Pevnůstka stojí v prvním sledu linie lehkého opevnění u města Stříbra, kde se na konci třicátých let nacházelo hlavní obranné postavení československé armády na tzv. Plzeňské čáře. Tento prostor měl pro obranu Plzně klíčový význam, neboť se zde nacházely strategicky významné silniční a železniční komunikace ve směru od Chebu.

Zdejší úsek nového typu lehkého opevnění (lidově zvané "řopíky") byl zadán k výstavbě již 26. května 1937 stavební firmě Jenč, Hladeček a Kroft z Plzně. První objekty opevnění starého typu zde však vznikly již v roce 1936 v rámci stavebního úseku VIIa Stříbro-jih.

Pevnůstka sama byla jedním z pěti objektů vložených do úseku dodatečně s cílem doplnit palby stávajících objektů. Stalo se tak na podzim 1937 po prohlídce úseku zemským voj. velitelem arm. gen. Sergejem Vojcechovským, který tehdy poukázal na místa s nedostatečně hustou palebnou přehradou.

Konstrukční zajímavosti

Koncepce linií objektů l.o. nového typu byla založena převážně na systému bočních kulometných paleb s využitím vzájemného krytí jednotlivých objektů. Síla stěn pevnůstky dosahovala tlouštěk:

  • 80 cm čelní (k tomu navíc 1 m silná kamenná předloha),
  • 60 cm boční stěna se střílnou,
  • 50 cm týlová stěna,
  • 60 cm strop.

Přestože byly řopíky přísně typizované, mohly se od sebe lišit v různých detailech a úpravách, v závislosti na terénních a taktických podmínkách. Konstrukce pevnůstek je zajímavá sama o sobě, ale právě na naší pevnůstce můžeme různých odlišností vidět hned několik najednou:

  • Šikmé provedení objektu (rozdíl střílen 50 cm) v relativně rovném terénu bylo způsobeno vetknutím pravé strany pevnůstky do náspu silnice Stříbro - Kladruby. Původně zde však bylo v plánu vybudovat dva jednostřílnové typy D na každé straně silnice. Stavbou jednoho objektu namísto dvou tedy vojáci vlastně ušetřili.

  • Vzhledem k poloze objektu v záplavové oblasti řeky Úhlavky, byla před jeho vchodem současně vybetonována malá inundační šachta (dobově "jímka"). Tyto šachty se vyskytují u mnoha objektů střibrského úseku a je zřejmé, že byly dodělávány dodatečně. Celý objekt byl také opatřen zvýšenou asfalto-lepenkovou izolací proti spodní vodě.

  • Protože stál v prudkém náspu silnice, byly jeho stěny prodlouženy proti podstřelení - u bočních a týlové stěny o 90 cm a čelní stěna dokonce o 130 cm.

  • Do stropnice objektu byly osazeny dlouhé periskopové roury, původně určené pro zesílený objekt. Byl to pozůstatek z doby, kdy podle prvních plánů měl být objekt šikmý až 60 cm. Delší roury by v takovém případě umožňovaly lepší výhled. Problém s přečnívajícími rourami stavební firma vyřešila přisypáním více zeminy na stropnici řopíku.

Kamufláž

Kamufláž objektu se v roce 1938 sestávala z nepravidelných polí černé, zelené, okrové a červenohnědé barvy. Ty měly za cíl především opticky co nejvíce rozbít jeho tvary a stíny. Nátěry byly prováděné výjimečně kvalitními barvami a na mnoha objektech jsou dodnes i po mnoha desetiletích patrné. Zvláště pak na těch partiích, které byly ukryté pod nánosy zeminy. Během rekonstrukce pevnůstky se nám je podařilo odkrýt a s využitím dobových fotografií i znovu poměrně přesně zrekonstruovat.

Součástí zastření objektů byla ještě maska z ostnatého drátu, zavěšená na ocelových hácích po obvodu stropnice. Na tu pak vojáci přikládali větve a křoviny z okolí, čímž objekt dokonale splýval s okolím. Hezky to ilustruje přiložená dobová fotografie.

Překážky proti pěchotě

Nedílnou součástí opevnění byla pásma stálých protitankových a protipěchotních překážek. Jejich stavební úsek 172/I však nebyl v kritických podzimních dnech roku 1938 dokončen a tak se mnohde improvizovalo. Jak dokládají dobové fotografie, byla před naší pevnůstkou vybudována dvouřadá protipěchotní překážka z dřevěných kůlů. Ocelový most přes Úhlavku v bezprostřední blízkosti pevnůstky měl být v případě napadení státu nepřítelem vyhozen do povětří. Do té doby byl zřejmě přehrazen překážkou z ocelových rozsocháčů, což známe z historických fotografií např. z nedalekého Holýšova.

Přirozenou překážku představovalo též plánované umělé přehrazení toku řeky Úhlavky. Následné zaplavení a zabahnění okolního terénu by jej okamžitě učinilo neprůchodným pro jakýkoli druh pozemních jednotek nepřítele.

Další zajímavostí je fakt, že v prostoru železniční trati před železničním viaduktem (k němuž dosahovala palba levé střílny objektu) bylo plánováno položení minových polí. Jeho použití bylo jinak poměrně vzácné. Zda bylo do podzimu 1938 skutečně realizováno zatím nevíme.


Použité prameny:

  • J. Frančík a kol.: Plzeňská čára, edice PEVNOSTI sv. 28, FORTprint 2006
  • Vojenský historický archiv Praha, fond Strážní prapor XVII, karton 3, 4.


KVH 18. pěší pluk Plzeň

2008 - 2020