Rekonstrukce opevnění

Na následujících stránkách čtenář nalezne tématické shrnutí těch nejzajímavějších otázek, se kterými jsme se při rekonstrukci řopíků setkali. Laický čtenář si zde může udělat hrubou představu, co všechno taková činnost obnáší. Věříme, že mohou být užitečné i ostatním našim kolegům třeba jako zdroj inspirace a zkušeností. Podrobné rekonstrukční deníky a kompletní fotografie nalezne čtenář buď pod odkazy na jednotlivé pevnůstky nebo ve fotogalerii.

Jak se rekonstruuje bunkr?

V současné době je rekonstrukce objektů čs. opevnění v drtivé většině předmětem zájmu amatérských skupin nadšenců a přístup k této problematice je ryze individuální záležitostí. Až na malé výjimky nejsou objekty čs. opevnění nijak památkově chráněné a nakládání s nimi nepodléhá žádným směrnicím nebo pravidlům. Jsme přesvědčeni, že s postupem času historická a kulturní hodnota objektů čs. opevnění jen poroste podle toho by se k nim mělo přistupovat. Při rekonstrukci se snažíme v maximální možné míře vycházet z historických pramenů a reálií. Současně jsme si ale vědomi, že s každým zásahem a úpravou objektu vlastně nevratně ničíme celou řadu původních stop. Proto bychom si před každým krokem měli položit otázku, na kolik bude naše činnost opravdu přínosná. Stejnou filozofii nakonec uplatňují i profesionální archeologové v metodách (ne)destruktivního průzkumu nalezišť.

Co znamená reálný stav na podzim 1938?

Většina dnešních muzeí lehkého opevění vychází při rekonstrukci a vybavení objektů především z ideových představ tehdejšího Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Na podzim 1938 ale nebyla dokončena ani první fáze z celkového konceptu výstavby a vybavování čs. opevnění a tomuto ideálnímu stavu odpovídalo skutečně jen velmi málo pevnůstek, ne-li vůbec žádná. Úroveň vybavenosti a dokončenosti jednotlivých objektů se značně lišila úsek od úseku a dnes je často velmi obtížné zjistit, jak to tenkrát v objektech vlastně doopravdy vypadalo. Pravdou je, že ve skutečnosti se reálnému stavu můžeme vlastně jen přiblížit.

My jsme se v naší expozici rozhodli prezentovat skutečný stav, v jakém si myslíme, že se stříbrské řopíky nacházely v odbdobí krize na podzim 1938. Přitom využíváme různé informace, které jsou výsledkem úsilí nejen našeho, ale mnoha dalších nadšenců, historiků, badatelů nebo sběratelů. Publikace, archivní dokumenty, dobové fotografie a v neposlední řadě i terénní průzkumy toho, co se na objektech dochovalo dodnes.

Exteriér pevnůstky E-22/55/A-160 šikmý

• Replika původní betonové protizáplavové šachty u vchodu
• Rekonstrukce původní kamufláže z roku 1938
• Instalace replik maskovacích háků

  Háky po obvodu stropnice sloužily k uchycení masky z drátů a větví.

• Osazení prodloužených periskopových rour, isolace střechy řopíku

  Specialitou řopíku byly periskopové roury, určené původně pro zesílený objekt.

• Penetrace stěn a stropu, zemní práce, odkrytí dopadové plochy gran. skluzu
• Odstraňování prefabrikované úpravy vchodu

  Typická součást rekonstrukce l.o. v oblasti poválečné reaktivace opevnění.

Interiér a vnitřní vybavení lehkých objektů

• Materiální vybavení objektů na podzim 1938

  Malá studie o tom, co říkají archivní dokumenty o reálném stavu výbavy řopíků.

• Vnitřní výdřeva objektu 1. část, 2. část

  Rekonstrukce vnitřního bednění je vizitkou každého muzea lehkého opevnění.

• Pancéřové dveře R 239

  Výroba repliky původních prvorepublikových dveří z poválečných reaktivačních.

• Repliky muničních truhlíků

  Důležitá položka ve vybavení, jejíž význam nemusí být na první pohled doceněn.

• Ruční ventilátor vzor 37
• Univerzální lafeta vzor 38

Výroba replik zbraní

• Těžký kulomet vzor 24 Schwarzlose

  Starý rakouský kulomet byl v roce 1938 nejčastějším těžkým kulometem v l.o.